Trek Besseggen

Horská oblast Jotunheimen je tou nejvyšší v celém Norsku (29 nejvyšších vrcholů Norska leží právě v Jotunheimen) a celou její třetinu zabírá stejnojmenný národní park Jotunheimen. Je to země příkrých vrcholů, ledovců, ale i krásných údolí.

Jen v národním parku najdete přes 400 kilometrů značených stezek a řadu boud, pod jejichž střechu můžete složit hlavu. Mezi ty nejklasičtější a nejkrásnější treky pak patří Besseggen, který průměrně vydá na 6-7 hodin cesty střední obtížnosti. Vede z Gjendesheimu do Memurubu (či naopak).

Nejpůsobivějším prvkem treku je zřejmě pohled na odlišně zbarvená jezera, mezi kterými cesta prochází – větší Gjende je typické svou nazelenalou barvou a menší, ovšem výše položené, Bessvatnet tmavě modrou. Trasa má celkem 13 kilometrů a 759 metrů převýšení. Její nejvyšší bod je v 1742 m.n.m., odkud se také otevírá ten nejlepší pohled na dvojici jezer.

besseggen
Pohled na dvojici jezer v Besseggenu – autor Sedasek na Wikimedia Commons

Oblíbenou variantou pro překonávání stezky je použití převozu po jezeru Gjende. Ať už z Memurubu nebo do něj. Druhou variantou pro zpáteční cestu pak je zvolit méně používanou cestu kopírující břeh jezera, která vám ušetří významnou námahu výstupu. Samotný výchozí (nebo cílový) Gjendesheim leží na kraji parku a je obsluhován několika autobusy denně. A samozřejmě má i vlastní parkoviště, pokud zvolíte cestu autem.

Arktická stezka

Nordkalottruta (Nordkalottleden) neboli Arktická stezka je značenou pěší cestou v arktické oblasti Skandinávie, která na 800 kilometrech prochází Norskem, Švédskem i Finskem. Začíná v norském Kautokeinu a na své strace vede zhruba 380 kilometrů Norskem, 350 kilometrů Švédskem a 70 kilometrů Finskem. Mezitím překročí více než desetkrát hranice a končí buď v norské Sulitjemě nebo švédském Kvikkjokku – ze kterých se samozřejmě můžete vydat po Nordkalottleden opačným směrem.

Národní park Abisko

Stezka prochází hned několika národními parky – Øvre Dividal, Reisa, Abisko či Padjelanta. Její základy pak byly položeny v roce 1977.

Nordkalottruta ukazuje to nejlepší z arktické přírody – od horských hřebenů až po březové háje. Náročnost Arktické stezky pramení především z její délky – v severní Skandinávii najdete i mnohem obtížnější treky. I tak ale budete často odkázáni na brodění řek, stan a vlastní potraviny. A zejména před vámi bude stát 800 kilometrů divočiny.

Litva

Litva je nejjižnější z pobaltských zemí a největší z nich. Je to rovinatá země, jejíž nejvyšší vrcholek nedosahuje ani 300 metrů. Příroda v zemi není příliš zajímavou a je pokryta velkým množstvím jezer ledovcového původu.

I stará část litevského hlavního města Vilniusu patří na seznam světového dědictví UNESCO. Na tvář města měl v minulosti vliv velký podíl židovského obyvatelstva, díky kterému se Vilnusu přezdívalo „Jeruzalém severu.“

Litva stejně jako okolní oblasti nabízí řadu historických památek – typické jsou zejména cihlové hrady z dob Řádu německých rytířů a boje proti němu. Jejich příkladem je třeba ostrovní hrad Trakai.

Hrad Trakai

Pěkná je i prohlídka druhého největšího litevského města Kaunas, kde najdete řadu památek, muzeí i další z rozsáhlých litevských hradů.

Za návštěvu samozřejmě stojí i litevská příroda. Ta sice obecně není příliš atraktivní, ale na druhou stranu má země přeci jen jednu přírodní památku, která se dostala až na seznam světového dědictví UNESCO. Je to písečná Kurská kosa – úzký poloostrov vybíhající do moře, na němž jsou až několik desítek metrů vysoké písečné duny. Pokud chcete přeci jen poznat víc litevské přírody, najdete v zemi i několik národních parků, například Aukštaitja.

Litva je vynikajícím vstupním místem pro vaši výpravu do Pobaltí, ačkoli klidně byste v ní samotné mohli strávit týden prohlídkami těch nejkrásnějších míst.

 

Autorem fotografie hradu Trakai je Julo, šířeno  (Wikipedia) pod licencí Creative Commons.

Lotyšsko

Lotyšsko je svou polohou prostřední z pobaltských zemí. Stejně jako Litva má spíše rovinatou krajinu s množstvím ledovcových jezer a nejvyššími vrcholky většinou jen pár set metrů nad hladinou moře. Lotyšsko má příjemné písčité pobřeží a hustou říční síť.

Hlavní město Riga, v němž jsou Lotyši menšinou oproti místním Rusům, je stejně jako ostatní pobaltské metropole na seznamu světového dědictví UNESCO a to díky svému starému městu. Centrum Rigy je skutečně nádherné a připomíná časy největšího rozkvětu Hanzy, ve kterých toto město významně prozpívalo.

Riga - zdroj obrázku: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Riga_-_Latvia.jpg

Stejně jako jeho jižnější soused, i Lotyšsko má na svém území celou řadu hradů jako pozůstatků zejména dob, kdy se místní krajinou proháněli němečtí rytíři – jejich příkladem je třeba hrad Turaida.

Pokud budete chtít vidět jiné památky, než zrovna hrady, zkuste město Jalgava s krásným kostelem a zámkem, který patří k těm nejkrásnějším v celém Pobaltí. A pokud máte rádi zámky, určitě si nenechte ujít ten barokní v Pilsrundále. V druhém největším městě země Daugavpils pak můžete navštívit ruskou pevnost z 19. století, stejně jako několik zajímavých kostelů.

A když si budete chtít oddechnout od prohlídek měst a památek, vydejte se do národního parku Gauja s krásnými skalními útvary podél stejnojmenné řeky, po které se můžete vydat i na lodích.

Lotyšsko je především zemí krásných památek – a těch tu najdete opravdu velké množství. Určitě tak návštěvu prostřední z pobaltských zemí nevynechejte.

 

Autorem fotografie centra Rigy je David Holtšířeno  (Wikipedia) pod licencí Creative Commons.

Estonsko

Nejseverněji z trojice pobaltských zemí leží Estonsko. Je to země velmi blízká Finsku – a to nejen díky tomu, že estonština je finštině velmi podobná. Však i sami Estonci se spíše považují za Seveřany, než obyvatele Pobaltí.

I příroda této nížinaté země totiž připomíná Finsko. Estonsko takřka z poloviny pokrývají lesy a je v něm půl druhého tisíce jezer (největší je Čudské jezero – čtvrté největší v Evropě – leží na hraních země s Ruskem).

V hlavním městě Talinnu, do kterého se můžete dostat i po moři trajektem třeba ze Stockholmu či Helsinek, můžete vyrazit do starého města, které je zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Zbytek estonských měst moc zajímavostí neskrývá – pokud však budete mít čas, navštivte druhé největší město země Tartu či letovisko Pärnu.

Hrad Kuressaare

Ani pro Litvu a Lotyšsko tak typické hrady v Estonsku moc nenajdete. Rozhodně ale navštivte město Narva na hranicích s Ruskem. Město na břehu stejnojmenné hraniční řeky má zachovalou pevnost, která má na druhém břehu svůj ruský protějšek ve městě Ivangorod. Tyto dvě pevnosti stojící proti sobě patří k nejzajímavějším pohledům, které se vám v Estonsku mohou naskytnout.

Nejkrásnější přírodu v Estonsku najdete pravděpodobně v národním parku Lahemaa. Vždyť právě zde na začátku sedmdesátých let minulého století vznikl první národní park na území tehdejšího Sovětského svazu. Lahemaa leží na severním pobřeží země na čtveřici poloostrovů vybíhajících do Finského zálivu. Alternativou k němu pak může být národní pak Soomaa chránící vzácné mokřady.

 

Autorem fotografie hradu Kuressaare je Ivo Kruusamägi (Wikipedia), šířeno pod licencí Creative Commons.